Nejvěrnější společník

Myšlenka, náš nejvěrnější společník. Ať už se budíme sami do ticha prázdné ložnice, vedle milujícího partnera, nebo nás ze spánku probere natěšený čtyřnohý mazlíček, který se už nemůže dočkat naší pozornosti, myšlenky jsou pohotově zde v naší hlavě, ještě než stihneme otevřít oči a protáhnout rozespalé tělo. Jdou s námi na záchod, do sprchy, do práce i na společenské události. Doprovází nás úplně všude, komentují většinu toho, co vidíme a zažíváme, vyhodnocují situace, kterými procházíme, analyzují problémy, se kterými se setkáváme. Když se pak večer uložíme do postele, jsou to naše myšlenky, které vnímáme jako poslední než nás přemůže spánek. Pro většinu z nás je vnitřní monolog tak samozřejmý, že nás ani nenapadne se jím podrobněji zabývat. Odkud se ale vzal? Jakou má úlohu? Jsou naše myšlenky důležité? Jaký na nás mají vliv? Můžeme je kontrolovat? A jsou naše myšlenky opravdu naše?

Dříve se tvrdilo, že člověku za den projde hlavou 12 000 - 60 000 myšlenek, z nichž 80% je negativních a až 95% stejných jako předcházející den. Nedávná studie Dr. Poppenka z kanadské Queen´s University došla díky nové metodě počítání myšlenek k závěru, že průměrný člověk má během průměrného dne asi 6 200 myšlenek. I když jsou tato nová čísla daleko nižší, je stále dost složité si představit, že bychom byli schopni za den vědomě zaregistrovat takové množství myšlenek. Část jich vnímáme, ale co se děje s tím zbytkem? Buddhisté rádi přirovnávají lidskou mysl k opici, protože stejně jako toto nezbedné zvíře skáče z větve na větev, i naše mysl má tendenci přeskakovat z minulosti do budoucnosti, z podnětu na podnět a málokdy postojí klidně soustředěná v přítomném okamžiku, kde se odehrávají ty opravdové zázraky bytí. Většina z nás nechává svoje myšlenky jen tak volně, bez dozoru, potulovat, kde se jim zlíbí a často tak ignorujeme, co se odvíjí přímo před námi, ani příliš nezkoumáme, co se tito tuláci ve světě naučili a s čím se vrací domů.

Mysl je velice užitečný sluha, ale pokud nerozumíme jejím procesům, umí být i krutý pán, důvtipný protivník, šarmantní svůdce a vychytralý sabotér. Každá myšlenka má daleko větší význam, než si pravděpodobně připouštíme. Není to pouhé něco, co nám proběhne hlavou a zmizí, ale spouští také řetězec fyziologických reakcí počínající elektrickým výbojem mezi jednotlivými neurony, pokračujíce chemickou signalizací dotčených nervových center, která v konečném důsledku ovlivní celý organismus. To jak se cítíme, závisí z velké části na tom, o čem zrovna přemýšlíme. Čím silnější myšlenka, tím intenzivnější emoce a tím i silnější efekt na naše těla. Někdo si může pomyslet, že jeden malý podnět mezi šesti tisíci nemůže mýt žádný velký vliv, ale myšlenky působí trochu jako magnety. Přitahují jedna druhou, podle toho jaký mají náboj. Tak jako nám algoritmy v sociálních médiích neúnavně podsouvají obrázky a videa podobná těm, která si běžně prohlížíme, tak i naše hlava, pokud jí necháme, usilovně třídí nekonečné množství podnětů a zaměřuje se na ty, které se hodí do našeho rámce myšlení a očekávání. Mezi neurology je oblíbené rčení: "neurons that fire together wire together" - "neurony, které spolu střílejí, drátují se dohromady". V praxi to znamená, že pokud budeme opakovaně myslet na podobné věci, vytvoříme si v mozku novou neuronovou mapu a v životě nový zvyk. Způsob myšlení je stejně návykový jako například kouření nebo konzumace cukru. Kromě pevných neuronových spojení má navyknuté myšlení za následek i to, že si buňky těla zvyknou na specifický chemický koktejl molekul emocí odpovídající pocitům prožívaným v návaznosti na opakované myšlenky a přizpůsobí mu receptory na svých membránách. Stejně tak jako tělo odvykajícího kuřáka trpí abstinenčními příznaky nikotinu, může se obdobně intenzivně například organismus cholerika dožadovat své pravidelné dávky kortizolu. Bázliví lidé tedy budou automaticky vyhledávat myšlenky probouzející strach. Melancholičtí jedinci budou většinu dne přemítat o smutných věcech a naopak optimista uvidí lehce vše z té světlé stránky. Navíc ke své tendenci tvořit si návyky, má lidská mysl omezenou kapacitu a podobně jako spolu určité látky v těle soutěží o receptory, tak i myšlenky bojují o své místo a vytlačují se navzájem. Budeme-li se tedy oddávat delší dobu hlavně smutným věcem, můžeme si být jistí, že se brzy odnaučíme být veselí.

Naše těla vyvinula a naprogramovala příroda tak, aby nám co nejlépe sloužila v prostředí, ve kterém jsme žili. Bylo nutné naučit se přežít, zapamatovat si, kde se vyskytuje jídlo, co je jedovaté, jak ulovit mamuta, kde číhá nebezpečí a jak se mu vyhnout. Dnes ale žijeme úplně jinak. V moderním světě nás obklopují zcela jiné výzvy a z temných zákoutí číhají daleko komplikovanější predátoři, než byl třeba šavlozubý tygr. Potravinový průmysl při výrobě takzvaného jídla, které zaplavuje naše supermarkety, používá přesně stanovené poměry určitých ingrediencí tak, aby výsledný produkt naboural dopaminový systém v našich mozcích. Výrobci moderních technologií investují miliardy, aby učinily své produkty co možná nejnávykovější. A nejrůznější společnosti nás denně bombardují promyšlenými marketingovými kampaněmi. Jako by toho nebylo málo, většina z nás relaxuje tak, že na několik hodin denně odevzdaně věnuje svou pozornost médiím, počítačovým hrám a sociálním sítím. Místo odpočinku tak nasáváme spoustu mentálních nečistot a plníme vzácné místo v našich hlavách nesmysly. Komu se nestává, že si večer pustí film, jen aby usínal s představou nespravedlivého osudu hlavního hrdiny a ráno se budil se stejnou myšlenkou? Kdo z nás se občas netrápí tím, že dávný spolužák vypadá na facebooku daleko mladší šťastnější a úspěšnější než my? Kolik lidí si v dnešní době doopravdy myslí, že mají vše, co potřebují k šťastnému životu, když jsou obklopeni tolika produkty, které by je dozajista učinily šťastnějšími? Se smutným a odpojeným člověkem se lépe manipuluje. Hledá okamžité uspokojení svých potřeb, pokud si to může dovolit, častěji nakupuje, obvykle více a hůř jí a může tíhnout ke schovávání se v digitálním světě. I když pomineme všechny ty nástrahy moderní doby, kdo z nás podrobil své myšlení důkladné introspekci a analyzoval, které myšlenky jsou autentické a které pouze přebral od rodiny, učitelů, kamarádů, nebo třeba politiků?

V životě vlastně není tolik opravdu důležitých věcí, jak by se nám moderní svět pokoušel namluvit. Náš mindset je ale jednou z těch nejvýznamnějších, protože hraje důležitou úlohu ve všech oblastech našeho života. Ovlivňuje to, jak se cítíme a jednáme. Zkresluje naše vnímání. Určuje, co si dovolíme dělat a jak. Je intimně zapleten do všech našich vztahů. Definuje kdo, jako lidé jsme a čím se staneme. Je tedy opravdu nešťastné, že něčemu tak důležitému věnujeme tak málo pozorností a úsilí.

Myšlenka je vskutku naším nejvěrnějším společníkem, dáváme ale pozor na to, aby byla i tím nejlepším?